Dornier Do-335A-1 Pfeil
Dornier Do-335A-1 Pfeil
Letoun Do-335 se jistě mohl stát nejrychlejším pístovým stíhacím letounem německé Luftwaffe v 2. světové válce, kdyby .... nepřišel příliš pozdě. Ačkoliv již v roce 1937 byla patentována koncepce letounu, souhrou řady okolností dospěl vývoj letounu do fáze operačních zkoušek až koncem války. V té době již byla převaha spojenců tak výrazná, že nebylo v silách hitlerovského Německa zvrátit vývoj války jakýmikoliv prostředky.
Po skončení války se Do-335 stal předmětem intenzivního zájmu vítězných mocností. Příčinou byla nejen neobvyklá koncepce se dvěma motory za sebou v trupu, které poháněly tažnou a tlačnou vrtuli, ale také výkony, z nichž zejména rychlost řadila letoun mezi nejrychlejší stíhačky poháněné pístovým motorem.
Model
Do-335 je různými výrobci modelů nabízen již od počátků existence plastikových stavebnic. Starší modely ale většinou trpí různými nedostatky, danými omezenými zdroji informací, popř. představují pravděpodobně nikdy neexistující varianty.
Z trochu jiného soudku jsou nové modely, vzniklé ve firmě Dragon a v současnosti balené např. Revellem. Tyto modely jsou obecně velmi přesné a vybavené řadou detailů. A právě jeden z nich, Do-335A-1 Pfeil firmy Revell jsem si opatřil z druhé ruky.
Krabička
Velká krabička s akční kresbou pana Velce zobrazuje dva Tempesty RAF honící Pfeil, který jim uniká rychlým letem. A asi by to tak opravdu bylo....
Pohled dovnitř
Pěkný, velký model, s jemným negativním rytím, ale hlavně: se dvěma kompletními maketami motorů DB-605. Podrobnější zkoumání dává modelu další kladné body: hluboké a detaily opatřené podvozkové šachty, přepážky v motorových prostorech, detailně vybavený pilotní prostor, nástupní žebřík, dělené vrtule.
Stavba
Rozhodl jsem se postavit letoun "113" ze krabičky, což v případě této stavebnice znamená s otevřenou kabinou, vysunutým žebříkem, otevřeným bočním krytem zadního motoru a s předním motorem zcela odkrytovaným.
Tak tedy:
Zadní motor a motorový prostor: sestavit, nabarvit, případně doplnit detaily. Dobře poslouží detaily k odlévaným motorům (Extratech, Aires).
Přední motor a přepážka: motor "vycpat" olovem - každý gram dobrý. Hmotnost chybějících krytů motoru je třeba nahradit závažím. Další závaží jsem vložil do chladiče oleje i do vrtulového kužele.
Trup: podle návodu je třeba vyříznout kryty motoru. Doporučuji upravit výdech chladícího vzduchu pod zádí před ocasními plochami. Na skutečném letounu nebyla jen štěrbina, ale výdech opatřený regulační klapkou, podobně jak je správně znázorněno po stranách zadní části trupu pod VOP.
Pilotní prostor: většinu detailů máte ve stavebnici, takže jen pečlivě sestavit a s citem nabarvit. Vylepšení zaslouží snad jen záhlavník sedačky pilota. Pod podlahu jsem umístil další zátěž.
Podvozky: podvozkové nohy i táhla jsou velmi pěkně provedena, pouze šachty hlavního podvozku je třeba zaslepit směrem k trupu.
Křídlo: hlavní díly k sobě dobře pasují, ale při kompletaci náběžných hran narazíte na jediný závažnější nedostatek stavebnice: náběžné hrany jsou příliš vysoké a po zalepení nenavazují na křídlo. Nenechte se jako já ukolébat až dosud bezproblémovou stavbou a náběžné hrany pečlivě dolícujte před tím, než je slepíte k sobě a přilepíte ke křídlu - broušení v dělící rovině půjde daleko lépe, než broušení, následné přerývání a leštění po přilepení ke křídlu (což jsem si přivodil já). Také prostor uvnitř náběžných hran vyplňte závažím - opravdu se to bude hodit.
Výzbroj: model postrádá alespoň náznaky, takže pokud se rozhodnete odkrytovat přední motor, bude třeba zhotovit alespoň hlavně kanónů nad motorem - otvory pro usazení jsou v motorové přepážce na správném místě.
Zbarvení: stroj číslo 113, na kterém létal mimo jiné maj. Wolfgang Schnaufer. Rozhodl jsem se pro provedení s volacími znaky, byť letoun pravděpodobně létal i bez nich. V obtiscích s ohledem na zemi původu modelu chybí svastiky, ale ty není problém dodat ze specializovaného obtiskového archu.
Pokud se týká barevného provedení, po letech dohadů myslím lze považovat za prokázané, že letouny Do-335A nesly kamufláž na horních plochách složenou z polí RLM 81 Braunviolett a RLM 82 Dunkelgrün, spodní plochy byly natřeny RLM 65 Hellblau přesně podle předpisu RLM D.Luft.T. 2335 A-1 Teil 0, místo kombinace RLM 81 Braunviolett/RLM 82 Dunkelgrün/RLM 76 Lichtgrau předepsané od roku 1944 pro stíhací bombardéry Luftwaffe (Do-335 byl oficiálně zařazen jako Schnellkampfflugzeug). Původní zbarvení horních ploch odstíny RLM 71 Dunkelgrün a RLM 70 Schwarzgrün nesly pouze prototypy V2 a V3, prototyp V1 nesl nátěr RLM 71.
Samy barvy 81 a 82 jsou trochu záhadné, neboť jsou známy příklady velmi rozdílných odstínů těchto barev, avšak zdá se, že pokud jako RLM 81 použijete tmavě zelenou s nádechem do Olive Drab a jako RLM 82 světle zelenou, která je některými výrobci mylně značena RLM 83, bude Váš Pfeil vypadat správně. Já jsem obě barvy namíchal.
Závěr
Krásná stavebnice, z níž lze s vynaložením přiměřeného úsilí získat velmi pěkný model. Jednoznačně doporučuji.

Model:
Dornier Do-335A-1
Výrobce:
Revell
Měřítko:
1:72
Potěšilo:
volba předlohy, provedení detailů, obtisky
Nepotěšilo:
náběžná hrana křídla, chybějící kanónová výzbroj nad předním motorem
Obrazová dokumentace

Do-335A-0 VG+PL/105 W.Nr.240105 v podobě jak byl v dubnu 1945 nalezen americkými vojsky v Lechfeldu.


Do-335A-0 VG+PH/102 W.Nr.240102, jediný dochovaný exemplář typu Do-335. Po válce byl zkoušen v USA (FE 1012), nyní je v majetku NASM. Do zobrazené podoby jej zrekonstruovala firma Dornier.


Pilotní prostor Do-335A.


Detail záhlavníku. Do-335 byl jako jeden z prvních letounů vybaven vystřelovacím sedadlem.


Ocasní plochy Do-335V-9 CP+UI/V9 W.Nr.230009 - prototyp varianty A-0. Všimněte si klapky chlazení pod trupem.


Do-335V-14 RP+UB/14 W.Nr.230014, někdy také označovaný M-14, původní volací znaky CP+UQ, prototyp verze B-2, byl ukořistěn Francouzi. Na snímku po havárii 8. srpna 1945, již prestříkán barvou French Khaki na všech plochách.


Oficiální kamuflážní schéma letounu Do-335.
Model